Pooperační rány

Způsob a vzhled obnovení integrity kůže narušené při operačním výkonu je podle klasických medicínských pouček vizitkou chirurga. O tom, jakým způsobem se bude rána hojit a jak bude vypadat výsledná jizva, však rozhoduje kromě šikovnosti operatéra i celá řada dalších faktorů.

Příčiny

Nejčastější příčinou komplikovaného hojení operační rány je infekce. Kontaminace rány mikroorganismy může být způsobena samotným charakterem operace (např. při operacích na střevě), vzácně i porušením aseptických pravidel při operaci nebo následných převazech. Naprostá většina raných infekcí je však tzv. endogenních. To znamená, že jsou vyvolány mikroorganismy, které byly v organismu přítomny již před vznikem infekce.

K nejčastějším původcům patří stafylokoky, streptokoky, klebsiely, kvasinky nebo pseudomonády. Uplatnit se ale mohou i jiné mikroorganismy.

Vznik raných komplikací podmiňují i celkové podmínky. Rozhoduje:

  • věk,
  • stav výživy pacienta,
  • připravenost imunitního systému,
  • základní a přidružená onemocnění,
  • celková léčba,
  • psychický stav nemocného.

Projevy

Při překročení určitého počtu bakterií v ráně dochází k rozvoji infekce se všemi typickými projevy. První varovnou známkou je otok a zarudnutí operační rány a jejího okolí. Tyto projevy se však v různé míře projevují u všech operačních ran. Jde o projev zánětu, kterým se organismus brání poškození.

Neklamnou známkou probíhající infekce je přítomnost hnisu. Žlutá nebo nazelenalá tekutina se hromadí v ráně a zvětšuje její objem nebo vytéká cestou nejmenšího odporu – z vpichů po stezích, drénech nebo mezi okraji rány. Rána se rozpadá. Její stěny jsou povleklé, přilehlé tkáně nekrotické.

Infekce zasahuje do různé hloubky. V některých případech se omezuje jen na kůži a podkoží, jindy postihuje všechny vrstvy rány. Stejně tak je různý i rozsah rozpadu rány – od izolovaných okrsků ke kompletní dehiscenci.

Léčba

Pokud se objeví zarudnutí a hnis, je většinou nutné odstranit kožní stehy, ránu otevřít a drénovat. Základem je přitom zbavit ránu všech nečistot, odumřelých tkání a zabránit dalšímu hromadění hnisu. Hojící se rána vyžaduje pravidelné převazy materiály podporujícími granulaci. Podle dalšího vývoje a vzhledu rány se po vyčištění a negativním mikrobiologickém nálezu ze stěrů z rány přistupuje k opakovanému sešití (resutuře).

V některých případech je možné ránu ponechat spontánnímu, tzv. sekundárnímu hojení. Kožní defekt se v takovém případě nejprve postupně vyplní granulační tkání a poté epitelizuje.

Ošetřování operační rány

Podmínky zajišťující správné hojení rány je třeba zajistit již od samého počátku chirurgického výkonu. Vliv na budoucí vývoj rány má samotné vedení operačního řezu, důsledné stavění krvácení i šetrnost ke tkáním.

Po uzavření rány vhodným šicím materiálem hraje důležitou roli krytí. Musí splňovat několik podmínek:

  • je kvalitní bariérou proti mikrobům,
  • má dostatečnou absorpční schopnost,
  • netraumatizuje ránu při převazu.

Moderní materiály použité na krytí rány v pooperačním průběhu se volí podle stavu rány, přítomnosti sekretů a doby, která uplynula od operace:

  • den operace a den následující – savé krytí zabraňující kontaminaci rány a umožňující snadnou výměnu bez poškození sutury a okolí rány;
  • další pooperační dny – krytí, které kombinuje savou složku s plošným filmem.

Rozpadlé rány je po základním chirurgickém ošetření vhodné ošetřovat materiály podporujícími odloučení nekrotické tkáně a povlaků a podporujícími epitelizaci. V čisticí fázi (nekróza, infekt, povlak) je vhodné použít vlhkou terapii, zejména s ohledem na rychlost přechodu do další fáze a na snahu zkrátit celkovou dobu trvání hojení, a tím jeho zefektivnění.

Podstatou správného ošetřování operační rány je dodržování základních fyziologických podmínek, kladení důrazu na prevenci a řešení komplikací v průběhu hojení podle fáze rány. Krycí materiály se volí z řady tzv. interaktivního terapeutického krytí.

© 2019 Meditorial | ISSN 1804-0810

  • O projektu
  • Informace pro média
  • Redakční rada
  • Napsali o nás
  • Kontakt