Mokvající rána – známka hojení, ale také infekce

Mokvající rána – známka hojení, ale také infekce

Krvácení a únik tekutiny z rány jsou přirozeným důsledkem poškození tkáně i součástí uzdravování. Procesy, které startují ihned v okamžiku poranění, se někdy označují také jaké čisticí fáze hojení. Kromě jiných mechanismů je to právě vytékající tekutina (krev, plazma), která ránu čistí. Charakter této tekutiny může napovědět, co se v místě poškození právě odehrává.   

Výtok běžný i alarmující 

Tekutiny, které vytékají z rány, mohou být různé. Rozdělit je lze na několik následujících druhů. 

Serózní (vodnatá) – čistá tekutina odpovídající krevní plazmě. Její tvorba je normální v úvodní čisticí/zánětlivé fázi. Nadměrná produkce již ale může být známkou toho, že se v poranění nachází něco dráždivého, co zánět udržuje aktivní.

Sanguinolentní (krvavá) – červená tekutina odpovídající krvi. Krvácení je normální po vzniku defektu, cílem je však únik krve co nejefektivněji zastavit. Krvácení v pozdních fázích hojení je známkou poškození spodiny rány.

Serosanguinolentní (vodnatě krvavá) – jedná se o světle červenou nebo růžovou tekutinu. Je nejčastěji pozorovaným výtokem v průběhu hojení. Jde o plazmu zabarvenou krevními buňkami z poškozených krevních kapilár. K jejímu vzniku může přispívat nešetrné sejmutí obvazu a krytí rány.

Seropurulentní (vodnatě hnisavá) – vodnatý výtok se zákalem a žlutým nebo tmavším odstínem. Řídká zkalená tekutina je již známkou přítomnosti infekce.

Purulentní (hnisavá) – neprůhledná, hustá tekutina žluté, zelené nebo hnědé barvy. Vždy je důkazem infekce v ráně. Základem léčby je zbavit se hnisu v místě defektu. 

Důvod ke znepokojení 

K zajištění ideálních podmínek pro hojení je zapotřebí vlhko. I tady však platí, že všeho moc škodí. Proto také rány produkující nadměrné množství tekutiny vyžadují zvláštní péči. Cílem jejich ošetřování je odstranění příčiny této velké produkce. Malé množství čiré tekutiny vytékající z poranění ještě nemusí nikoho znepokojovat. Při správné péči (podle zásad vlhkého hojení) výtok obvykle do několika dnů ustane. Jinak je to v případech ran produkujících velký objem hnisu. Ty již vyžadují nejvyšší pozornost. Základním pravidlem jejich ošetření je důkladné vyčištění spodiny rány i všech dutin a záhybů, ve kterých se může hnis hromadit. Takto vypadající poranění by měl vyšetřit chirurg, který zároveň určí, zda bude pro léčbu nutné nasazení antibiotik. V řadě případů se však lze obejít i bez nich. 

Moderní krytí

K ošetřování defektů silně produkujících nějakou tekutinu se nejčastěji používají obvazové a krycí produkty založené na bázi aktivního uhlí nebo algináty uvolňující soli stříbra. K moderním materiálům patří i biokeramické krytí s aktivním jódem. Granule ze sloučeniny hliníku a křemíku v sáčku z netkané textilie po přiložení na ránu absorbují tekutinu. Současně do ní uvolňují soli jódu, které účinně ničí bakterie. Tím vytvářejí předpoklady pro úspěšné zvládnutí infekce a hojení rány. 

Správná péče zabrání potížím 

Před řešením komplikací má samozřejmě přednost snaha jim přecházet. K mokvání poranění vůbec nemusí dojít. Hlavní zásady ošetřování všech typů akutních ran podle principů vlhkého hojení lze shrnout do 3 kroků:

  • vyčištění (např. proudem tekoucí vody),
  • dezinfekce (dezinfekčním roztokem na kůži),
  • aplikace krytí udržujícího optimální vlhkost rány (gel + sekundární krytí – náplast, sterilní obvaz, fólie apod.). 

Takto ošetřená rána je chráněna před průnikem a množením bakterií, hojí se velmi krátce, navíc s kosmeticky příznivým výsledkem.     

(raf) 

Zdroje:

www.woundcareadvisor.com

www.woundex.cz

 

 

 

 

 


Čtěte dále