Život s chronickou ránou aneb K pohodě musí pomoci i okolí

Život s chronickou ránou aneb K pohodě musí pomoci i okolí

Za chronické rány považujeme ty, které nereagují na počáteční ošetření nebo se navzdory odpovídající péči stále nehojí. Odhaduje se, že jen ve Spojených státech amerických trpí tímto problémem šest miliónů pacientů. Navíc se očekává, že jejich počet ještě poroste s tím, jak populace stárne a přibývá nemocných s cukrovkou. Život s nehojícím se zraněním rozhodně není jednoduchý. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) znamená zdraví „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody“, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo postižení. Podívejme se, jak tyto tři oblasti vnímají pacienti s chronickými ranami. 

1. Tělesná pohoda

Velikost, hloubka, umístění a doba trvání patří k hlavním činitelům, které ovlivňují kvalitu života pacientů s chronickou ránou. Tento hendikep znepříjemňuje život pacientům nejen svým zápachem a bolestí, ale též podrážděním. To je způsobeno nadměrným množstvím exsudátu, což je odborný název pro tekutinu vycházející z rány. Všechny jmenované obtíže mohou vést k závažným omezením, jako jsou:

  • snížená pohyblivost – nemožnost chůze, stoupání po schodech, využívání veřejné dopravy,
  • omezení v sociálním kontaktu – při silně zapáchající ráně jsou návštěvy problematické, 
  • špatná výživa – zhoršení obezity v důsledku upoutání na lůžko nebo naopak nechutenství kvůli depresi,
  • poruchy spánku a únava – kvůli bolestem v noci.

2. Duševní pohoda

Život s chronickou ránou se pojí se zvýšenou úzkostí a depresivními stavy. Pacienty trápí nespavost a pocity beznaděje, že se jejich zranění nikdy nezahojí. Když celé dny proleží v posteli, ptají se po smyslu takového života. Jak je známo, duše a tělo se vzájemně ovlivňují. A vědci opravdu dokázali, že pacientům s depresí se trvale otevřené rány hojí hůře. Člověk se tak dostává do začarovaného kruhu.

3. Sociální pohoda

Lidé s nehojícím se poraněním tráví mnoho hodin ležením nebo nečinností. Stýská se jim po práci, po přátelích. Jedinci, kteří kvůli ráně nemohou již pracovat, se cítí neužiteční. Trápí je ztráta soběstačnosti a pocit závislosti na druhých, obzvláště jsou-li umístěni v pečovatelském domě nebo upoutáni na lůžko. Mnohem hůře snáší tento život mladší pacienti. Ještě nedávno byli plní energie, ale teď si ani nemohou jít zaplavat, navštívit diskotéku nebo obléct kraťasy a vyrazit ven. Obvazy překážejí také v navazování intimních vztahů.

Společně ke spokojenosti 

Chronická rána přináší do života nemalé změny. Záleží na každém nemocném i na jeho okolí, obzvláště pak rodině, jak se s tím společně poperou. Je-li vůle všech zúčastněných stran, pak lze ovlivnit jednotlivé oblasti pohody pacienta, zmírnit jeho tělesné i duševní utrpení a vnést alespoň trochu barvy do jinak šedivých dnů.

(hah)

Zdroje: http://www.scielo.br/scielo.php?pid=S0103-21002013000300013&script=sci_arttext&tlng=en

http://www.woundsinternational.com/media/issues/554/files/content_10309.pdf

Datum publikace: 20.8.2016


Čtěte dále