Dokumentace rány: od propisky ke 3D modelu

Dokumentace rány: od propisky ke 3D modelu

Správný popis a dokumentace patří k základním podmínkám péče o ránu. Slouží nejen ke sledování vývoje defektu v průběhu ošetřování. Obojí je důležité i pro komunikaci mezi ošetřovateli a pro zachování kvality a kontinuity péče při předání pacienta do jiného zdravotnického zařízení. Bohužel jde o oblast často opomíjenou.

Vše podstatné má být v zápisu

Základním způsobem zachycení stavu rány je její písemný popis ve zdravotní složce. Nutná je stručnost, přesnost a čitelnost. Velmi však záleží i na obsahu. Důležité je zaznamenat následující charakteristiky rány: 

  • umístění,
  • tvar,
  • velikost,
  • hloubka,
  • směr šíření,
  • zápach,
  • charakter tekutiny vytékající z rány,
  • bolestivost,
  • tvar okrajů,
  • zbarvení okolí. 

U složitějších ran ale může být takovýto popis komplikovaný. Ani obšírný seznam nemusí stačit, navíc pohled různých ošetřovatelů na stejnou ránu se často výrazně liší.

Skórovací systémy

K usnadnění vedení dokumentace byla vyvinuta řada skórovacích a popisných systémů. Ty se různým způsobem snaží o standardizaci popisu rány. Pro konkrétní typy ran se používají speciálně vyvinuté nástroje.

  • Proleženiny. Ke sledování vývoje hojení proleženin slouží PUSH systém. Na speciální formulář se při něm zaznamenává velikost rány, její vzhled a množství produkované tekutiny. Každá kategorie má svoji bodovou hodnotu, která tvoří výsledné skóre rány. Vývoj skóre v průběhu ošetřování jasně ukazuje, zda se rána posunuje do nižších hodnot, a tedy se hojí, nebo je tomu právě naopak.
  • Chirurgické rány. K často užívaným nástrojům sledování komplikovaně se hojících chirurgických ran patří program ASEPSIS a southamptonský skórovací systém. I ty si všímají velikosti rány, zarudnutí a vytékající tekutiny, mikrobiologického nálezu, ale i použitých léčebných metod – podání antibiotik, chirurgického ošetření a délky hospitalizace.

Fotky řeknou hodně

Nejjednodušší možností dokumentace rány jsou fotografie. Poskytují jasnou představu o tom, jak rána vypadá a v širším záběru i kde je umístěna. V současnosti již není k jejich pořizování potřeba žádné zvláštní vybavení – stačí mobilní telefon. I fotografování ran má ale své zásady. Měli bychom se snažit vždy o dodržení stejných, nebo alespoň podobných světelných podmínek a neutrálního pozadí. Pro sledování velikosti je důležité i použití referenčního předmětu nebo přímo měřítka na fotografii. Pořizování fotodokumentace s sebou nese i potřebu správného třídění a katalogizace získaného materiálu.  

Hitem je 3D model

Moderním způsobem „popisu“ ran je systém 3D skenování. Vědecko-fantasticky vyhlížející metoda spočívá v zachycení rány speciální kamerou. Data zpracuje software schopný vytvořit ze získaných obrázků prostorový model a výsledky zarchivuje v internetové databázi. Systém vypočítává z plochy a hloubky rány množství chybějící tkáně. Přesně tím zaznamenává proces hojení a automaticky generuje podrobný protokol z jeho průběhu. Interaktivní online databáze umožňuje sdílení výsledků léčby mezi zdravotníky, například pracovníky domácí péče a chirurgem. Standardizované protokoly z hojení rány umožňují vzdálenou konzultaci. Jde tak o významný nástroj moderního a rychle se rozvíjejícího odvětví telemedicíny.

(raf)

Zdroje:

www.woundeducators.com

www.aranzmedical.com

www.npuap.org

www.meducator3.net/algorithms/content/asepsis-scoring-method-postoperative-wound-infections

 

Datum publikace: 11.12.2016


Čtěte dále