Vlhké hojení ran má kořeny už ve starém Egyptě

Vlhké hojení ran má kořeny už ve starém Egyptě

Vyspělost obvazové techniky starého Egypta dodnes bere dech. Stačí připomenout mumie, které díky gáze a balzámům vydržely ve svých hrobkách neporušené několik tisíc let. Stejné umění se ale užívalo i u živých pacientů – obvazy sloužily pro zakrytí rány a udržení léků v oblasti zranění podobně jako dnes.

Inspirace i pro současnost

Vědci z maďarské univerzity se rozhodli prostudovat dochované papyry egyptských „ranhojičů“ a zjistit, které přírodní látky se ve své době používaly pro lepší hojení ran nejčastěji. Došli k zajímavým závěrům:

Stolice. Zranění bylo považováno za potencionální bránu pro vstup „zla“ do lidského těla. Proto bylo ošetřováno něčím ještě horším, co by toto zlo mohlo odradit – nejčastěji šlo o oslí stolici. Léčba měla překvapivě dobré výsledky díky přítomnosti velkého množství sekundárních metabolitů bakteriálního i houbového původu, které mají antibiotický účinek.

Med. Při ošetření rány medem neboli tzv. „sladkým obvazem“ dochází k zastavení růstu mikroorganismů a zároveň ke zvýšené sekreci bílých krvinek a protilátek, které napomáhají rychlejšímu hojení.

Ovoce a semena. Přírodní výtažky se silnými oxidačními účinky napomáhají hojení díky aktivaci růstového faktoru, který podporuje růst cév v poškozené oblasti. Nejčastěji se využívala kombinace zrníček z hroznového vína a šťávy z grapefruitu.

Larvy. Až do zavedení antibiotik byly rutinně užívané larvy, které produkují silnou směs speciálních enzymů. Tyto enzymy ničí nekrotickou tkáň a zkapalňují ji, larvy pak tekutinu požívají a tráví. Během tohoto procesu produkují amoniak, který zvýšením okolního pH zabraňuje růstu bakterií.

Ačkoliv kdysi v dávné minulosti byly účinky léčby přikládány spíše magii a nadpřirozené moci, její základy jsou stejné dodnes.

(jez)

Zdroj:

http://link.springer.com/article/10.1007/s00268-003-7073-x

Datum publikace: 27.1.2013


Čtěte dále